V lednu 1983 byl na americkém misu Canaveral novinářské veřejnosti představen Fiat Uno. Tří a pětidveřový nástupce 127 navržený Giorgio Guigiarem se posléze stal Autem roku 1984. Přední kola zpočátku poháněly napříč uložené motory 903ccm (45hp, OHV), 1116 (55hp, SOHC) a 1301ccm (70hp SOHC). Uno si ihned získalo velkou oblibu, díky dobře obestavěnému vnitřnímu prostoru a nízké spotřebě paliva. Té bylo dosaženo díky nízké hmotnosti vozu, stejně jako příznivým odporem vzduchu cx=0,34. Model ES měl menší úpravy redukující odpor vzduchu, stejně jako jiné odstupňování převodovky, což umožnilo další redukci spotřeby PHM. V květnu se objevilo Uno Diesel poháněné 1301ccm (45hp) agregátem známým ze 127. Kromě úprav podvozku, které si vyžádala větší hmotnost motoru (oproti 0,9l o 100kg), došlo i k dodatečné zvukové izolaci motorového prostoru. V říjnu byla představena studie Uno matic 70 - prototyp využívající převodovku CVT vzniknuvší ze spolupráce Fiatu a Van Doorne. Do provozu byla uvedena v roce 1987 jako Selecta (motor 1116ccm/58hp). V dubnu 1985 vyjelo Uno Turbo ie vybavené přeplňovaným 1299ccm (105hp) motorem, jehož objem byl brzy zvětšen na 1301ccm (105hp). Důvodem tohoto kroku byly nejspíše italské dopravní předpisy, které upravují max. dovolenou rychlost na dálnici dle objemu motoru. V roce 1987 se objevil katalizátor a o rok později i ABS. V květnu 1985 byl představen nový motor 999ccm (45hp) SOHC FIRE. Zcela nový motor využíval mnohem méně dílů než jeho předchůdce, což mělo za následek i redukci jeho hmotnosti. Tento agregát se také stal prvním sériovým maloobjemovým motorem s elektronickým vstřikováním paliva na světě. U jednotky 1116ccm byl lehce zvětšen výkon z 55 na 58hp (Uno 60). |
Následující rok se objevil Fiat Uno 70 s přeplňovným dieselovým motorem s mezichladičem o objemu 1367ccm (70hp) (odvozen od 1929ccm z Ritma). Tento model se od ostatních lišil některými externími detaily ve stilu Turbo ie (jiný přední nárazník, nasávání vzduchu, mlhová světla, plastové doplňky podběhů kol). Další diesel měl 1697ccm (58hp). Nový byl též model 75ie s 1498ccm (75hp) motorem vybaveným el. vstřikováním paliva Bosch L-Jetronic a třícestným katalizátorem. Výrazná modernizace přišla v září 1989. Byla změněna přední maska vč. světel, kapota, zadní dveře a světla. V interiéru byla přepracována přístrojová deska a vylepšena sedadla. Kromě mnoha dalších změn se zlepšila i kvalita zpracování celého vozu a jeho protikorozní ochrana. Vnější úpravy vedly ke snížení odporu vzduchu až na cx=0,30. Nabídka motorů zahrnovala starou 903ccm, 999ccm FIRE (u některých verzí s jednobodovým vstřik. paliva a katalizátorem), přepracovanou 1372ccm (71hp) ozn. 70ie (nahradila 1301ccm) a starší 1498ccm (75hp). Také Turbo ie získalo 1372cm (118hp) jednotku, která však byla až do roku 1991 dostupná pouze bez katalizátoru. Pro některé trhy zůstal v nabídce 1301ccm motor s katalizátorem. Dieselové motory zůstaly beze změny. V roce 1990 k nim přibyl agregát s 1929ccm (60hp) a systémem EGR (recyrkulace výfukových plynů) umožňující snížení emisí. O rok později dostal katalizátor i motor 1498ccm (75hp). Během let se objevila řada akčních modelů s mnoha vymoženostmi již ve standardu (klimatizace, plátěná střecha...). Stejně tak byla vystřídána široká škála barev. |
Převzato:http://fiat.mysteria.cz/ |
Produkce byla v Itálii zastavena v roce 1995, tedy v době kdy již 2 toky vyjížděla z montážních linek nová Punta. Celkem bylo v Itálii vyrobeno 6.032.911 vozů. Una však nevznikala jen na Apeninském poloostrově, vyráběla se např. i v Brazílii. Tam byly tří a pětidveřové verze doplněny sedanem a pětidveřovým kombi, které nesly název Duna. Od roku 1990 bylo kombi pod názvem Innocenti Elba dostupné i v Itálii. V 1994 vyjelo Innocenti Mille, který byl vpodstatě Uno s novým jménem. O rok později se produkce rozjela i Polsku. Zajímavostí je, že licenční Fiat Uno vyrábí a pod svým jménem prodává v Jihoafrické republice Nissan.
|
|